Pokud napíšete reklamu, tak si zároveň napište i parte, jelikož Vás v noci navštívím s motorovkou!
Autorčin osobní blog - zde.


Srdce temnoty; 8. kapitola

8. prosince 2010 v 23:29 | Cassie



Autorka: Lady vampire Cassie Bellatrix Anya Darkness
Název kapitoly: Domov
Délka kapitoly: Krátká
Shrnutí: Josh z neznámého důvodu vede Christii domů... V téhle kapče vyvstane spousta otázek; co je Ian zač?




Proti své vlastní vůli jsem ho následovala. Neměla jsem na výběr. Měla jsem sto chutí ho roztrhat na milion kousků a ty kousky si pak nalepit na zeď jako trofej, jenže cítila jsem to tak, že pokud se něco stane jemu, stane se to mně a to samé se smrtí. Byli jsme spojeni, připoutal si mne k sobě. O co mu sakra jde?! Já jim neublížím nikdy, nikdy, nikdy! To jsem slíbila sama sobě.
Většinu cesty jsme překonali během, tudíž dost rychle. Na okraji města jsem se zarazila a on se jen pousmál. Ach ano, Londýn, to krásné staré město.

Během chvíle jsme stáli u našeho domu, docela by mně zajímalo, jak se dozvěděl, kde bydlíme.

"Podle vůně," zašeptal, jakoby mi četl myšlenky. Když jsem se nadechla, ucítila jsem tu nejsladší vůni na světě, cítila jsem jak mi rudnou oči a taky to známé pálení v hrdle.

"Super, jsme tady, nevím proč, ale já dovnitř nejdu," ušklíbla jsem se.

"Vážně? Myslel jsem, že chceš vidět Charlieho a Mary-Sue, neboj se, já tě ohlídám, navíc je to tvoje poslední příležitost," mile se usmál. Nevím, jestli od krvelačného upíra můžu čekat opravdovou laskavost, ale nabídka to byla lákavá. Moji blonďatí andílci.

"Ale… máma?" zašeptala jsem.
"Není doma."

"Jak to můžeš vědět?" zamračila jsem se.

"Věř mi," usmál se a pohladil mne po tváři.
Co kdybych mu tu ruku okousla?

"Fajn," nedokázala jsem jeho nabídce odolat a vykročila jsem k domu. Chytil mne za ruku a stáhl zpátky.

"Co zase?"

"Blbneš? Dveřmi?" ukázal nahoru k otevřenému oknu. Jistě, asi se začnu vyžívat v efektních příchodech na scénu.

"Dobře," opět sem vykročila, ale tentokrát bokem, k oknu.
Opět mně stáhl zpátky, zavrčela jsem.

"Počkej, poslouchej," zašeptal.
Zaposlouchala jsem se do zvuků domu a uvědomila jsem si co tím myslí, slyšela jsem tlukot čtyř srdcí a jejich dech. Dva lidi dýchali klidně a pravidelně, naopak druzí dva přerývavě.

"Kdo to může být?" zamračila jsem se.

"Pojď a uvidíš."

He? Následovala jsem ho a po jeho vzoru jsem vyskočila dost vysoko, abych se mohla chytit parapetu u otevřeného okna v druhém patře. Přitáhnout se bylo překvapivě lehké, spolu s Joshuou jsem prolezla dovnitř. Pokoj byl prázdný, byl to můj pokoj. Nakoukla jsem do vedlejšího pokojíčku Mary-Sue a Charlieho, kteří v klidu a spokojeně spali. V krku mi vypukl oheň, tak jsem ještě nikdy ničí krev nechtěla. V klidu jsem vešla do pokoje s očima zaměřenýma na Charlieho krční tepnu. Na jemné kůžičce se rýsovaly ostré žilky, ve kterých pulzovala krev, lákavá krev.

Cítila jsem Joshuovu ruku, která se mnou trhla do zadu a já odletěla. Všechny moje instinkty se bouřily, postavil se mezi mě a mou kořist, za to jej čeká verdikt smrti. Skočila jsem po něm rychlostí lovce a naprosto neomylně jsem se mu mohla zakousnout do krku, bylo to tak nečekané, že se nestihl bránit - zlepšuju se. Tiše a nehlučně jsme dopadli na podlahu. Zastavila jsem se odhalenými tesáky pár milimetrů od jeho krční tepny a zavrčela jsem naprosto nelidsky, zatím to nebylo tak vyloženě zvířecí jako Joshuovo, ale bylo takové, že nemohlo vyjít z žádného lidského hrdla.

"Slečna moje divoká, začínáš se mi líbit čím-dál-tím-víc," smyslně zašeptal, přestože by mi stačil jediný pohyb a způsobila bych mu nesnesitelnou bolest.

S jednoznačným úmyslem jsem se k němu přiblížila ještě víc, ale místo abych zasadila úder tak jsem ho políbila. Ale nebyl to obyčejný polibek, byl to polibek dvou nezkrotných upírů, byla v něm skryta divokost a zuřivost.

Přála jsem si, aby ten polibek nikdy neskončil, moje tělo bylo napjaté na maximální možnost, chtěla jsem ho, chtěla jsem, aby si mně vzal, teď hned. On a já - to bylo jediné, na čem záleželo, okolo nás neexistoval nikdo a nic.

"Ch-Christie?" jedině ten hlas mně mohl vytrhnout z opojného víru toho neskutečného polibku.

Byl to hlas Michelle, mé nejlepší kamarádky, ale vnímala jsem ho jinak, než když jsem byla člověk, vstala jsem a sklopila oči. Joshua místo toho, aby se styděl, tak se usmíval a divně se díval na Iana, který stál vedle Michelle.

"Ahoj," zamumlala jsem nevinně.

"Můj ty bože, jsi to ty!" zaječela Michelle nadšeně a skočila ke mně, ale Ian ji chytil a zadržel, díval se na nás s krajním zhnusením.

"Jo, jsem to já," usmála jsem se na ní stydlivě.

"Mysleli jsme, že jsi mrtvá… m-mrtvá!" zajíkla se Misch a propukla v pláč.

"No tak, zlato," postoupila jsem k ní blíž a chtěla jsem ji obejmout, jenže Ian se před ní postavil.

"Ona je mrtvá," zašeptal Ian a mně nedocházelo co tím myslí.

"Hele lidi, kašlete na to, ať neprobudíme ta děcka."

Jistě, Joshua promluvil a všichni jsme sešli dolů do obýváku a Ian s Michelle se od nás drželi v uctivé vzdálenosti.

"No, nejspíš je na čase si promluvit," zavrčel Ian, posadil se s Misch na pohovku a já přikývla.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moos Moos | Web | 10. prosince 2010 v 13:14 | Reagovat

Cass ... můžu se zeptat proč jsi tak dlouho nenapsala pokráčko k Deníku Toma Raddlea? Jinak good povídka

2 flipknot flipknot | Web | 11. prosince 2010 v 23:58 | Reagovat

začni si shánět hlásky :-)http://metal-maggot.blog.cz/1012/best-rock-1

3 Gabux Gabux | Web | 15. ledna 2012 v 20:08 | Reagovat

A dál? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama