Pokud napíšete reklamu, tak si zároveň napište i parte, jelikož Vás v noci navštívím s motorovkou!
Autorčin osobní blog - zde.


TBADTR - 9. kapitola

3. listopadu 2010 v 19:19 | Cassie





Název: Tracy Bennettová a Deník T. Raddlea
Kapitola: 9.
Název kapitoly: Christiina kletba
Autorka: Lady vampire Cassie Bellatrix Anya Darkness






Vlak začal zpomalovat, nervózně jsem se podívala na Monicu, Christie a pak i na Hermionu, která stále hladila Marlien po kožíšku. Monica měla ve tváři vepsán úplně stejný výraz, který se nacházel na mé tváři; nervozita smíšená s napjatým očekáváním a troška strachu z neznáma. Všechno bude nové.
Hermiona i Christie se usmívaly, jenže každá malinko jinak. Hermiona to na sobě nechtěla nechat znát, ale bylo vidět, že má starosti.

Vsadila bych hůlku na to, že jde o Harryho a Rona - její kamarády, kteří se nedostavili k vlaku, i když byli původně s Weasleyovými. Nikomu to nešlo do hlavy. Fred a George nás odpoledne navštívili (Hermiona a Chris nám o nich řekly docela zajímavé věci), to jsou Ronaldovi bratři. Byli tu jen na okamžik, protože se pak museli vrátit za jejich sestrou - Ginny. Prý tady je ještě jeden Weasley, ale toho jsem neviděla. Percy. Nebo tak nějak.

Christie byla upřímně nadšená a plná jakého si očekávání, nemohla se dočkat, až se dozví, do jaké koleje půjde její mladší sestřička.

Do jaké koleje budu asi zařazená já? Snad ne do Zmijozelu, to bych nepřežila. Ani nejde o to, co mi řekly holky a teta Betth, ale nedokázala bych být v koleji s ní. S Dee. Konečně jsem se dozvěděla jaká je.

Nenápadně jsem zašátrala v kapse hábitu, kde jsem nahmatala krabičku s mým talismanem. Na krátký okamžik jsem zavřela oči a snažila se intenzivně myslet na moje přání nedostat se do Zmijozelu.

"Někdo za tebou přišel."zamumlala Monica, zatřásla semnou a na můj tázavý pohled kývla ke dveřím. Přede dveřmi kupé stál můj bratr v celé své kráse.

"Alexi," vyhrkla jsem překvapeně. Pootevřel posouvací dveře a nastrčil dovnitř hlavu, významně se na mně podíval a na ostatní vrhl pohrdavý pohled. Zavrčela jsem.

"Tracy, dneska je tvůj den," mluvil důležitě, ale očima těkal k Hermioně a pak sjel pohledem i k Monice a Christie, která se na něj mračila "doufám, že se i přes ten póvl - se kterým se stýkáš - dostaneš do Zmijozelu. Předpokládám, že v tomto ohledu neuděláš rodině ostudu jako Bettany. Spoléhám na tebe Trů."

Tahle slova na mne zapůsobila přesně naopak. Nebylo to zrovna motivující k tomu, abych se stala Zmijozelskou studentkou. Naopak jsem začala pěnit a Christie očividně taky, měla pěsti zaťaté. Hermiona už se chystala něco říct, ale nestihla to, protože jsem začala na bratra křičet.

"Tenhle ' póvl' jsou moje kamarádky, neurážej je, jasný?! Jak se vůbec opovažuješ takhle se na ně podívat? Já nechci do Zmijozelu, je to moje noční můra! A co… rodině ostudu? Myslíš tím to, že bych se mohla dostat do jiný koleje? Víš co? Tu ostudu udělám s radostí! Klidně ať si mně naši vydědí, mně je to fuk… Ty jeden přitroublý horský trolle, ty jedna ubohá hromádko dračího trusu, můžeš si maximálně tak -"

Přerušil mně ledově chladným klidným hlasem, tónem, který byl opravdu velmi nepříjemný.

"Ty, že máš kamarádky? Ty? Ubohá, hloupá, nanicovatá holka. Kdo by se s tebou zahazoval? Jo aha ty největší nuly. Něco ti řeknu…"

Co mi tenkrát chtěl říct, jsem se nedozvěděla. Christie totiž s divokým zasyčením vyskočila ze sedadla a téměř okamžitě měla v ruce hůlku a mířila na Alexův obličej.
"Uptváriou!" zasyčela kletbu, která mého bratra mrštila ven na chodbičku, kde klesnul na kolena a chytil si obličej do dlaní.

Byla jsem moc rozčílená na to, abych přemýšlela, jestli se mu nic nestalo. Nevnímala jsem Hermionu, která peskovala Christie za tu kletbu, nevnímala jsem, co mi Monica říkala i když jsem viděla, jak hýbe pusou. Zírala jsem na něco, co oni vidět nemohli, byla jsem zase ve své představě o zařazování. Naprosto nesmyslné představě. Doufám, že nesmyslné protože podle ní skončím ve Zmijozelu. Jen to ne.

Stojím před obrovskou sfingou, která na mně hledí planoucíma očima. Téměř mi vidí až do duše, přímo se roztékám jako vosk pod jejím pohledem. Pokládá mi hádanku. Co bylo dřív oheň nebo fénix? Na to nedovedu odpovědět a tak mne posílá pryč se slovy, že nejsem hodna Havraspáru. Postupuji dál a přede mnou je malá holčička, která si hraje s plyšovým jednorožcem, jenže ho omylem upustí do chladné vody, která je před ní, do jezera. S pláčem mne prosí, abych jí vytáhla jejího plyšáčka, ale já to nedokážu, voda je moc studená a určitě tam budou i vodní příšery. Neuspěla jsem, čestný Nebelvír nebude místem pro mou maličkost. Pokračuji k váčku s galeony, který dostanu, pokud odstrčím malého klučíka. Bezohledně to udělám a popadnu mince. Lstivý Zmijozel bude mou kolejí.

NE! NE! NE! Je to přeci nesmysl, takhle zařazování neprobíhá (doufám) a navíc bych se zachovala jinak, tohle je jenom zbytečně děsivá představa. Snad.
Vyhnala jsem tu představu z hlavy. Moje mysl ani nedokázala vymyslet vhodnou zkoušku pro Mrzimor. Stejně jsem doufala, že zařazování nebude těžké, že nebudu muset kouzlit, protože toho neumím zrovna moc.
Tohle všechno mi proběhlo hlavou během pár vteřin. Zajela jsem očima k Alexovi, který zrovna vstával a rukama si zakrýval obličej. Zrovna, jsem se chtěla Christie zeptat, co to bylo za kouzlo, které použila, ale vyschlo mi v krku.

Vlak zastavil. Z ostatních kupéček začali hrnout studenti Bradavic, celá ulička byla najednou zaplněna mladými kouzelníky v černých pláštích.
Hermiona mi podala Marlien a já jí zavřela zpátky do přepravky, kterou jsem na pokyny nechala na sedadle. Usmála jsem se na holky, ony se usmály na mně. Otevřela jsem dveře kupé a spolu s Christie, Monicou a Hermionou jsem vykročila vpřed.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama