Pokud napíšete reklamu, tak si zároveň napište i parte, jelikož Vás v noci navštívím s motorovkou!
Autorčin osobní blog - zde.


TBADTR - 8. kapitola

3. listopadu 2010 v 19:11 | Cassie
DTC



Název: Tracy Bennettová a Deník T. Raddlea
Kapitola: 8.
Název kapitoly: Bradavický expres
Autorka: Lady vampire Cassie Bellatrix Anya Darkness








Po tříhodinové jízdě autem, naprostém mlčení a vrhání vražedných pohledů na Dee jsme konečně dorazili do Londýna. Zaparkovali jsme před nádražím King's cross a beze slov jsme vlekli kufry na nástupiště. Teta mi s kufrem pomohla do vozíku, přepravku, ve které byla Marlien jsem položila na kufr.

Pomalu jsem sunula vozík po nástupišti a sledovala tu roztodivnou směsku lidí a kouzelníků. Pro moje oči nebylo těžké rozeznat mudly a kouzelníky, hlavně díky oblékání. Já ale hledala určitou osobu, Monicu. Nikde jsem jí ale nezahlédla, tak jsem se pomalu šourala k nástupištím, devět a deset.
Mezi nimi byl kouzelný průchod. Počkali jsme, abychom nenápadně zapluli mezi mudly, první šel Alex, poté Dee.

Nejistě jsem se vydala hraně ležérním krokem k přepážce, každou chvíli jsem musela narazit, ale nestalo se tak. Prošla jsem na nástupiště devět a třičtvrtě. Všude byla pára stoupající od jasně červené parní lokomotivy.

Všude byl randál, jak houkala jedna sova přes druhou, pod nohama se mi pletlo strašně moc různobarevných koček a ještě ke všemu se k tomu povyku přidala i Marla. Škrábala na přepravku a hlasitě mňoukala.

Dee a Alex už zmizeli někam do útrob té vřavy a ani se s Betth nerozloučili, otočila jsem se k ní a v očích mně pálily slzy.

"Neplakej zlatíčko, bude to tam skvělé, budeš tam mít Monicu a je jedno do jaké se dostaneš koleje."Konejšila mne teta a pohladila mne po vlasech.

"Ale…bu-budeš mi psát?"zachraplala jsem.

"To víš, že jo broučku. Vždycky jsem chtěla dcerku, jako jsi ty, Tracy."povzdechla si.

"A já chtěla takovou maminku." víc jsem ze sebe dostat nedokázala. Už bylo za deset minut jedenáct, tak jsme se rozešly směrem k vlaku a najednou z jednoho okénka vykoukla Monica a začala na mne zuřivě mávat.

"Tracy, tady! Držíme ti místo! Honem už to pojede." hulákala. V tu chvíli jsem ani nepřemýšlela, koho myslela tím "my".
Teta mi pomohla s kufrem, do chodbičky, pak mi ještě podala přepravku a nastala taková magická chvilka, koukaly jsme jedna druhé do očí, teta mi pak dala pusu na čelo.

"Budeš mi chybět."zamumlala jsem.

"Ty mně taky, Tracy."

"Odjíždíme."Zavelel strojvedoucí a teta vystoupila. Zamávaly jsme si a vlak se pomalu začal rozjíždět. Protáhla jsem kufr krátkou uličkou a Monica mi otevřela dveře jejího kupé. U okna seděla dívka, která měla stejné rysy ve tváři jako Monica, akorát barva očí a vlasů se lišila. Děvče bylo viditelně starší než Mon, nejspíš byly sestry.

"Hmm Tracy tohle je Christie, moje starší ségra."
Christie se na mně podívala planoucíma modrýma očima a usmála se na mně plnými rudými rtíky. Chris byla na rozdíl od Mon blondýnka a nejspíš měla dvojnásobné sebevědomí, než bylo Moničino téměř nulové.
Přitom když Christie mluvila, jsem rozdělala přepravku a vypustila ven Marlien, která se hned sápala Monice na klín a dožadovala se škrábání za oušky. Prázdnou přepravku jsem hodila do zavazadlového prostoru.

"Ráda tě poznávám, Tracy. Hodně už jsem o tobě slyšela."zakřenila se na mně.

"Já o tobě neslyšela nic, ale potěšení je na mé straně."usmála jsem se.

"To mně nepřekvapuje." nepřestávala se usmívat.
Kufr jsem s pomocí holek dostala do přihrádky na zavazadla a usadila jsem se vedle Monicy naproti Christie.

"Takže ty jsi v kolikátém ročníku?"zeptala jsem se, opravdu mne to zajímalo. Typla bych třetí.

"Ve druhém a jsem v Nebelvíru."zazubila se. Povídaly jsme si a já zjistila, že Moničina ségra je stejně prima jako ona sama. I když to byl oheň a led, aspoň povahově. Po chvilce někdo zaklepal na dveře kupé a dovnitř vešla dívka s hnědými kudrnatými vlasy, oříškově hnědýma očima a nadměrnými předními zuby.

"Ahoj, můžu si jít sednout k vám, Harry a Ron nedorazili."zeptala se nás starostlivě, nevěděla jsem, kdo to byl ale Chris ano.

"Ahoj Hermiono…cože Harry a Ron nedorazili? To je divné. Jasně, že si můžeš sednout k nám"zamumlala Christie, ale pak se na nás váhavě koukla. Obě jsme kývly. Hermiona zmizela a za necelou minutku byla zpátky i s kufrem, který narvala do přihrádky vedle mého.

Zjistila jsem, že Hermiona chodí do druhého ročníku a spolu s Christie a Ronem se kamarádí s Harry Potterem. Vykulila jsem oči a hned jsem jim vyklopila, co o Harrym vykládá moje rodina i když já s tím nesouhlasím. Hermiona i Chris správně typnuly, že naši jsou Zmijozelští. Říkaly, že ze Zmijozelu pochází čarodějové, kteří se dali na scestí. Vím, že tam studoval i pán zla. Společně jsme debatovaly o spoustě věcí, mezi nimi i o tom do jaké koleje se nejspíš dostaneme. Monicu hned "zařadily" do Havraspáru nebo Nebelvíru, podle vlastností, ale o mně přemýšlely dlouho. Nakonec jsme se shodly na tom, že je to "záhada".

Marlien měnila každou chvilku klín, na kterém se uvelebila. Konečně začala dřímat u Hermiony, která ji nadšeně hladila a drbala za oušky se slovy to je ale sladká kočička.
Krajina za okny se měnila, divočela. Pláně a strže, louky, lesy, občas nějaké pole, objížděli jsme i nějakou horu, neměla jsem ponětí, v jaké části Británie Bradavice vlastně jsou.
Hermiona a Christie si stále dělaly starosti o Rona a Harryho, když do kupé nakoukli i dva rusovlasí kluci. Byla to dvojčata.

"Nazdar dámy."pozdravili nás jednohlasně. Každá zamumlala něco jako čau nebo ahoj. Kluci se u nás nezastavili, jenom zběžně zjistili, jak se máme a pak na nás zkusili takový vtípek z hůlkou, ale Hermiona nás na to upozornila.

Další "narušení" proběhlo v podobě paní, která rozvážela sladkosti a svačinky. Měla jsem přímo ukrutný hlad a tak jsem si nakoupila několik dýňových paštiček, Bartíkovy fazole tisíckrát jinak, dva Merlinovy dortíky a jedno balení čokoládových žabek.
Každá z dívek si koupila něco k zakousnutí a já jim nabídla Bertíkovy fazole, Hermiona si vzala s příchutí mandlí, Monica ochutnala jak chutná ušní maz, Christie si vytáhla s příchutí špenátu a na mně padla příchuť jablek, ještě že tak.
Už byl čas převléknout se do hábitů a také jsme to udělaly, když se ozval neformální hlas vycházející odnikud.
Za pět minut budeme v Bradavicích, svá zavazadla a mazlíčky nechte prosím ve vlaku, do školy je dopravíme zvlášť.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama