Pokud napíšete reklamu, tak si zároveň napište i parte, jelikož Vás v noci navštívím s motorovkou!
Autorčin osobní blog - zde.


TBADTR - 5. kapitola

3. listopadu 2010 v 18:53 | Cassie




Název: Tracy Bennettová a Deník T. Raddlea
Kapitola: 5.
Název kapitoly: Nejlepší kamarádka
Autorka: Lady vampire Cassie Bellatrix Anya Darkness









Srpen ubíhal v poklidném tempu a školní rok se blížil, byla jsem čím dál nedočkavější. Stejně jako Monica, moje nová kamarádka. Monica McTodová je sestřenka jednoho kluka z Brianovy party. Seznámila jsem se s ní jednou venku, když jsem šla s Alexem ven. On si mně samozřejmě nevšímal, ale tentokrát mi to bylo úplně fuk. S klukem, který se jmenuje Colin, Cevin, Calvin nebo tak nějak tam byla nějaká holka, tenkrát jsem ještě nevěděla jak je to skvělá kamarádka.

Stála v pozadí oblečená do mudlovského oblečení, jako my všichni. Měla na sobě jednoduše střižené ledově modré letní šaty, které jí povlávaly okolo kolen podle toho, jak foukal vítr. Byla o dost vyšší než já, ale přesto jí bylo stejně jako mne - jedenáct. Měla dlouhé vlnité vlasy, které jí spadaly až k pasu. Kraj tváře jí lemovaly dva uzounké copánky a v každém z nich měla zapletenou modrou stužku. Měla velké modrozelené oči, které byly orámovány dlouhými hustými černými řasami. Její nosík byl takový menší pršáček a drobné rtíky měla zvlněné v úsměvu. Byla takový ten roztomilý andílek.

Ale nebyla namyšlená, ani pyšná na to jak vypadá. Ba naopak - byla skromná, milá a taková…ustrašená. Nehrnula se do toho být středem pozornosti ani nechtěla být oblíbená. Byla taková tichá. Tichá myšička. Nejspíš se řídila heslem tichá voda břehy mele, ale přesto byla fajn. Byla s ní legrace a dobře se s ní mluvilo.

Skamarádily jsme se a chodily jsme spolu ven každý den, a když nebylo hezké počasí, sedávaly jsme u nás na verandě a povídaly jsme si o tom, jak se obě těšíme do školy. Monica byla taky nadšením bez sebe, i když pochází ze smíšené rodiny, ale co. Bylo mi to fuk, je to strašně pohodová holčina.
Vlastně bych mohla říct, že to byla moje nejlepší kamarádka. Marlien si s ní taky rozuměla, pořád se k ní tulila. Monica byla strašně fascinována tou divnou lepivou věcí z obchodu. Už je to dlouho a já se utěšuji tím, že to snad nemá velkou cenu, určitě to bude krmivo pro nějaký zvláštní druh zvířete.


Ten oválný kamínek či co to bylo, měl zvláštní indigovou barvu a já si z něj udělala něco jako amulet pro štěstí. Nosila jsem ho v malé krabičce, vždycky jsem ho měla někde po kapsách.
Léto jsem strávila příjemně i přes zapadákov, ve kterém jsem tvrdla. S Monicou byl jeden den lepší než druhý. Jednou jsme si procházely učebnice a zkoušely kouzla s tetinou hůlkou a po druhé jsme zase hrály famfrpál na košťatech, které jsem si tajně půjčila od Dee a Alexe.

Dee by mi to klidně i dovolila, ale já se nechtěla ptát. Zato Alex by mi asi provedl něco strašného, kdyby se o tom dozvěděl. Určitě by mne neminula nějaká krutá kletba. Brr.
Monice to ze začátku moc nešlo, musela jsem se smát, jak se snažila nespadnout z koštěte, nakonec jsme jen tak létaly a famfrpál hrály až jindy. Maminka Mon byla čarodějka, ale přesto Mon nikdy neseděla na koštěti. Byla legrace pozorovat ji. Naučila jsem ji "hop" aspoň to bude mít na hodinách létání zmáknutý.

Musím se pochválit, na to jaké má Alex rychlé koště jsem z něj spadla jenom jednou a to byla nehoda. Náhodou nelétám až tak špatně, ale i tak by mi Alex dal, kdyby zjistil, že si tajně půjčuji jeho "dokonalé" koště.

Jindy jsme dělaly "módní přehlídku" v našich nových věcech do školy. Hodně jsme se nasmály, společně jsme se pošklebovaly Brianovi a jeho partě, taky Alexovi. Nechápu, co jsem na Alexovi viděla, dřív jsem tvrdila, že je vtipný. Ale jeho humor je zlý, uvědomila jsem si to díky Monice. Není dobré dělat si legraci lidí kvůli původu - a on to dělal s oblibou.

Všechno hezké jednou končí a někde něco začíná. Tak jako končily naše společné prázdniny, blížila se škola. Jak jsme doufaly a věřily, že budeme ve stejné koleji. Do jednoho stromu jsme pomocí kouzla, které nás naučila Betth pracně naškrábaly naše jména, zkratku toho, že jsme nejlepší kamarádky a nakonec jsme to zasrdíčkovaly. Trvalo nám to dlouho, to kouzlo bylo těžké, ale nakonec jsme byly spokojené. Musela jsem uznat, že Mon byla šikovná, trvalo jí to dlouho, ale bylo to úhledné. Naopak můj škrabopis se nezměnil ani díky kouzlu. Každý den jsme tam pak chodily dělat křížky. Byly jsme tam celkem dvanáctkrát. A teď, už je ten dvanáctý den, zítra odjíždíme - pomyslela jsem si a s Monicou jsme šly na strom vyrýt pomocí kouzla poslední značku.

Jednorožce, jako symbol magie, nevěděly jsme proč konkrétně jednorožce, když to mohl být třeba drak - ale obě jsme se na jednorožci shodly. A každá přidala svůj "vzkaz". Bylo nám jasné, že až se na ten strom za pár let podíváme, bude nám to k smíchu a dobře se pobavíme.
Ale zítra už to příjde, zítra příjde nová etapa našeho života.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama