Pokud napíšete reklamu, tak si zároveň napište i parte, jelikož Vás v noci navštívím s motorovkou!
Autorčin osobní blog - zde.


TBADTR - 4. kapitola

3. listopadu 2010 v 18:48 | Cassie
DTC



Název: Tracy Bennettová a Deník T. Raddlea
Kapitola: 4.
Název kapitoly: Zverimex
Autorka: Lady vampire Cassie Bellatrix Anya Darkness









S nadšením a několika galeony v kapse jsem napochodovala do Kouzelného zverimexu. Betth my dala možnost vybrat si sama. Prostor byl hodně stísněný a zdi byly celé ověšené různými klecemi, terárii a akvárii. Prohlížela jsem si podivná šupinatá malá stvořeníčka plavající v akváriu s vodou, která měla zvláštní rudý nádech.

Všude okolo byly kočky různých velikostí a barev, taky spousta ukvákaných žab. Letmo jsem přejela očima klícku s černými krysami, které poskakovaly a dožadovaly se mé pozornosti. Kdybych chtěla sovu, vybrala bych si velkoprodejnu mžourov, ale my už stejně sovu doma máme. Je to naše rodinná sova, ale nejvíc jí využívá taťka, říkáme jí Heatha.

Prodavačka na mně houkla, ať vydržím, že je ve skladu, protože přišlo nové tonikum. To mi vyhovovalo, aspoň se rozmyslím, jaké zvířátko si vyberu. Dřepla jsem si, abych si prohlédla terária, která stála na podlaze. V jednom z nich se choulily chlupaté kuličky barvy shnilého rajčete, ve druhém lezl pestrobarevný brouk velký jako talíř.

Hned vedle jsem viděla několik pavouků, kteří se velikostně mohli rovnat s mou pěstí. Byly nohatí a chlupatí. Brr. Další terárium mělo otevřený vrchní díl a uvnitř byla spousta malinkatých oválných věciček všech barev. Nedokázala jsem odolat, natáhla jsem ruku a dotkla se jedné té věci prstem. Přilepila se mi na něj a okolní taky, snažila jsem se je sundat, ale nešlo to.

Nakonec jsem je oklepala. Postavila jsem se a zastrčila ruce do kapes, rozhodla jsem se, že se ničeho nedotknu. Spočinula jsem očima na malém sněhobílém koťátku, které se krčilo uvnitř jedné z klecí.

"Co si přejete?"promluvila na mne prodavačka, která už stála u pultu. Trhla jsem s sebou.

"No… Vezmu si to bílé koťátko."zaváhala jsem.

"Skvělá volba, je to malá kočičí dáma. Je to velmi vzácný druh. Galicijská bílá."Usmála se na mne a sundala klec i s kočičkou dolů. Kolik asi bude stát?

***

Nakonec byla cena přijatelná. Zaplatila jsem za ní 20 galeonů, to je jako za sovu. Pak také pelíšek pro ni, ten vyšel na 14 galeonů. Granule stály deset. Normální kočky stojí okolo patnácti, ale tahle byla výjimečná. Cítila jsem to. Seděla jsem doma (u tety) v měkké trávě a galicijská bílá okolo mně poskakovala a prozkoumávala zahrádku.
Přemýšlela jsem o jméně.

Nemůžu jí dát obyčejné jméno jako Micinka, Madlenka nebo něco podobného. Micinka. Mína. Mína, to nezní špatně - pomyslela jsem si. Ale pak jsem dostala nápad jako blesk z čistého nebe. To pravé jméno. Marlien.
Marlien byla hravá a krásná číča, měla jsem z ní naprosto nehoráznou radost. Měla jsem všechno, co jsem potřebovala do Bradavic. Musím říct, že se nehorázně těším. Určitě si tam najdu kamarádky, tak to říká aspoň teta. Alex se ke mně určitě nebude hlásit, protože jsem ta "malá otrava" a Dee zajímá jenom učení. No jo no. Budu se s tím muset poprat sama, nebude to jednoduché, ale mám po svém boku taky Marlien. Krásnou galicijskou bílou kočku, která měla pronikavě modré, zkoumavé a inteligentní kukadla, která jí dodávala ještě více na kráse.

Marlien milovala mlíčko, ale sem tam si dala i nějakou granulku. Sáhla jsem si do kapsy, kde jsem vždycky nějakou měla. Nevytáhla jsem ale granulku nýbrž jednu z těch lepivých věcí, kterých jsem se dotkla ve zverimexu.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama