Pokud napíšete reklamu, tak si zároveň napište i parte, jelikož Vás v noci navštívím s motorovkou!
Autorčin osobní blog - zde.


Stíny věčnosti - 5. kapitola

21. listopadu 2010 v 21:45 | Cassie
Info:
Jak zajímavá může být společnice, která vás chce zabít?
Autorka:
Lady vampire Cassie Bellatrix Anya Darkness



Byla nesnesitelná, už třikrát se mně pokusila zabít - prostě skvělá společnice na cesty. Nakonec jsem nejspíš udělal chybu, když jsem ji vzal sebou. Cestování s ní bylo mnohem pomalejší a tak nás pronásledovala větší hrozba toho, že nás najdou Wandini upíři. Přemýšlel jsem o tom, že bych z ní mohl udělat upírku, ale raději jsem to nechtěl riskovat. Rebeca. Musel jsem na ní znovu a znovu myslet, z neznámých důvodů. Taky padnul návrh jet se podívat za mým bratříčkem, ale jsem snad blázen? Všechno by akorát zkomplikoval a Wanda určitě čeká, že se tam objevím a to by nebylo moc dobré, vlastně by to nebylo dobré vůbec.

Vzal jsem Rebecu do pár barů a podniků při cestě, ale ona byla pořád zamlklá a zamyšlená, ale nemusel jsem použít nátlak aby semnou jela, stačilo se o tom zmínit a ona byla nadšená a okomentovalo to slovy Jupí, pojedu někam s upírem, jé - ona prostě nemůže být normální. Zjistil jsem, že ujíždí na Harry Potterovi a donutila mně přečíst si první kapitolu, řekl jsem jí, že to rozhodně není žádné čtení pro upíry, ale v noci jsem jí ho tajně sebral z batohu a přečetl jsem si ho. Dvakrát. Myslím, že to ví, ale třeba ne. Páni, asi se budu muset napravit, ona mně snad zkazí; z drsného, upířího, děvkaře se stává závislák na Harry Potterovi, to snad není normální!

Ale jinak je to vcelku zajímavá společnice, která hýří vtipnými poznámkami a je s ní legrace, pokud zrovna nepřemýšlí. Ukázal jsem jí proměnu v havrana a vlka - zírala a řekla, že to ještě nikdy, neviděla ani neslyšela. Aspoň, že to tamní tajná rada neví. Co nesnášela, bylo, když jsem šel lovit.

Občas, když mně naštvala nebo urazila, tak jsem ji donutil dívat se.
Potřeboval jsem mluvit s jednou čarodějkou, starou známou Prudence, která mi mohla trošku pomoct s Wandou. Naložil jsem Rebecu do auta, které jsem si pořídil (tentokrát jsem se uskromnil, byl to jen jaguár). Nic nenamítala, vlastně skoro vůbec nemluvila - aspoň chvilku.

"Damone?"

"Mmm?"

"Věříš v boha?"

Neměl jsem sebemenší šajn, co jí odpovědět, jistěže nevěřím, nejspíš bych skončil v pekle, kdyby nějaký bůh byl, ale on beztak není. Obyčejné ne, by vyznělo… já nevím, prostě mi to přišlo jako nedostatečná odpověď a navíc jsem chtěl přijít na to, proč se ptá.

"Měl bych?"

Teď se zamyslela pro změnu ona.

"Já nevím, nevím, co si mám myslet."

"Cože?"

Ona, ta která vždycky má nějakou odpověď "neví co si myslet"? Šálí mně snad mé skvělé upíří oči?

"No, od té doby co jsem poznala tebe, mám na svět trošku jiný pohled."

"Svět je pouhá skládka," odvětil jsem a mrknul na ni. Jistě, sám sem moc dobře věděl, jaký vliv mají upíři na lidi… Katherine. Katherine? Přeskočil jsem tuhle myšlenku, která na mou mysl dorážela jak dotěrný šváb.

"To teda není!" zavrčela.

"Ale ano, zlato. Je to tak a ty to víš," pousmál jsem se a čekal, kdy po mně začne metat nadávky.

"Proč všechno vidíš tak černě, Damone?" povytáhla obočí a měřila si mně zvědavýma očima.

"Jsem upír." pousmál jsem se chladně.

"Jistě a já jsem člověk, takže -"

"Takže můžeš být ráda, že ještě žiješ."

"Nezabil bys mně!" zamračila se a já se chladně rozesmál. Naklonil jsem se k ní a jednou rukou jsem držel volant.

"Možná jsi hezká a fascinující, ale jsi jen pouhé jídlo, pouhá ovečka na popravišti, jenom zábava a nic víc. Nejsem člověk a nikdy už nebudu, neznám lidské city, jako je třeba soucit," šeptal jsem jí do ucha a sledoval, jak jí naskočila husí kůže.

"Nevěřím ti," zachvěla se "uvnitř tebe něco lidského musí být, prostě musí!".
Přejel jsem si jazykem rty.

"Tvoje krev musí být asi hodně sladká, viď?" zeptal jsem se smyslně a sledoval její pootevřené rty. Pobaveně jsem se usmál nad jejím povzdechnutím, které se po pár setinách vteřiny vytratilo, a místo zasněného výrazu měla ve tváři strach.

"Pravidelně piju sporýš," zavrčela a vytáhla z batohu láhev matonky, kterou pila pořád. Sladce jsem se na ni usmál.

"Vyměnil jsem je."

Pravá láhev sporýšového dehetu, kterou jsem měl v batohu já, letěla oknem ven.

"Měli jsme dohodu," vyděšeně vzlykala.

"Už si někdy slyšela o hodných pravdomluvných upírech?" povytáhl jsem obočí a ona jen zavrtěla hlavou.

"Tak by ses měla seznámit s mým bratrem," uchechtnul jsem se.
Chvíli se tvářila překvapeně, ale pak se zadívala na cestu před sebou. Její volně rozpuštěné mahagonové vlasy jí padaly do očí a já měl sto chutí jí je dát za ucho.

"Kam to vlastně jedeme?" zeptala se najednou.

"Navštívit starou známou," usmál jsem se a věnoval jsem se řízení. Byla to dlouhá cesta a já nic nepil, nechtěl bych mé malé kamarádce ublížit…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 k@rin k@rin | 22. listopadu 2010 v 0:59 | Reagovat

super povidka, pobavila sem se :D

2 LanQka LanQka | Web | 22. listopadu 2010 v 15:04 | Reagovat

oh...to já jsem se taky skvěle pobavila!! uplně úúúžasný to bylo a damon!! :-D uplně sem si to představovala ♥

3 Gabux Gabux | Web | 15. ledna 2012 v 21:39 | Reagovat

Super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama